Konečná

20. května 2011 v 17:58 | Anny |  Tajemství modrookých zpěváků
Případám si, jako kdybych byla v tramvaji.

Noční tramvaji bez světel.
Nikdo jí neřídí.
Nikdo v ní nesedí.
Jen já.

Úplně vzadu, na posledním počmáraným sedadle.

Připadám si trochu zvláštně, obelhaná, vystrašená, ale šťastná a naplněná něčím hořkosladce mentolovým. Touhou.

Směju se sama sobě. Je to magické. Pak se něco pohne.
Otevřou se dveře, pomalu, trochu výsměšně. Chci vystoupit, ale nemůžu se pohnout.

Pak se ozve rána. Sto ran, jako bičem. Cítím je na těle. Nevím, co se děje. Kříčím.

Nabírám rychlost. Vítr mi hraje ve vlasech, okna jsou otevřená, cítím déšť a v puse mám chuť krve. Začíná se něco dít, zem se chvěje, slyším piáno, možná taky kytary.

A bubny. Spoustu africkejch bubínků.

Líbí se mi to. Chci zrychlit, chci letět.

V očích mám oheň.
Sžírá mě. Pomalu. Pak otevřenými dveřmi vstoupí noc.

"To je konec." řekne pomalu, melodicky, hlubokým a vysokým hlasem, zárověň něžným a děsivě chladným.

"Konečná."

Dotkne se mé rozpálené ruky a já letím.

Nahoru, ke hvězdám.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama