Kolotoč jara se nad námi stahuje...

21. dubna 2011 v 17:04 | Anny |  Tajemství modrookých zpěváků

...a všechno je tak slaďoučce milé. Jako něco růžového, vypraného v Lenoru.
Jaro je podivuhodně rozpršená a bestiálně hladově nebezpečná věc.
Dost na tom, že jsou všichni tak zvrácení.
Matně si vybavuji, jak jsem se minulé, velice únavné jarní úterý, poslední hodinu ve škole bezmyšlenkovitě houpala na své židli u okna, a zjistila jsem, že mi Profesor připomíná cukrovou vatu.
Čekám, kdy najdu své zahradní trpaslíky v latexu a s bičíkem.

Navíc, opět mě našly mé jarní noční můry.

Jako příklad použiju sen, který se mi zdál asi na třikrát v průběhu minulého týdne.

Autobus. Na zadním sedadle starší muž, před ním žena zamotaná jen do ručníku. Já stojím naproti.
Žena si stoupne, ručník padá. Místo prsou má zelené skvrny, mezi nohama jí raší tráva.
Nemůžu se hnout.
Skvrny se rozšiřují, tráva roste. Skvrny mě pohlcují.
Žena se transformuje v louku.
Tráva. Spousta trávy. Veprostřed skleněná kopule. Nějaký muž, nápadně připomínající matematikáře.
Prý jsem v ráji.

Jaro je, očividně, zákeřná věc.

Milujte se a množte se, já se zavřu s Jaredem někde vevnitř a pokusím se přežít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama